Jan Cindler

Etikoterapie

- tedy léčba mravností - jak to výstižně nazval Mudr. Ctibor Bezděk, který se touto tématikou systematicky zaobíral a také ji používal ve své lékařské praxi již na začátku 20. století - vychází z toho, že existují negativní (nemravné) pocity jako závist, nenávist, křivda, zloba, lítost, strach nebo trápení se za jiné. Jestliže některý z těchto pocitů lidé "pustí do svého nitra", nesou si za to sami zodpovědnost. Hledáme - li tedy příčiny zdravotních problémů, pak jenom přes přijetí těchto destruktivních pocitů duší toho či onoho člověka. Už Sokrates se k těmto souvislostem vyjádřil, že "Tělo je pouze obalem duše - když je duše zdravá je i tělo zdravé, onemocní-li duše, onemocní i tělo." Tedy veškeré diagnózy vznikají, když se naruší lidská duše.

Přes tyto souvislosti se dohledávají i nemoci tzv. vrozené, kde se musí hledat pravda v matčině stavu už v prenatálním období dítěte. Vrozená onemocnění či poškození dětí jsou tedy důsledkem např. úleku matky v období těhotenství, nabourané partnerské vztahy či vztahy mezigenerační. Na tomto principu se pak setkáváme se stále se rozšiřujícími hyperaktivitami, veškerými dysfunkcemi, špatnou koncentrací ale také alergiemi, ekzémy či psoriázou nebo vitiligem.

Práce etikoterapeuta spočívá tedy v dohledání příčiny, která vede k poškození duše a tuto příčinu s klientem rozebere a vede klienta k tomu, aby si k této chybě vytvořil nový postoj a tím své vnitřní napětí uvolnil. Pojmenováním problému klientem si klient tuto chybu uvědomí a je schopen pokračovat v dalších krocích své vnitřní analýzy na jejímž konci je řádně vytvořená symbióza rácia a psýchy (rozumu a duše). Vědomá spolupráce těchto dvou institucí vede člověka k plnohodnotnému, zdravému a tudíž i radostnému životu.

K tomu patří další atributy spokojeného života, jako komunikace o pocitech, ale také hlavně pravdivý pohled na svůj vlastní život, který až na pracovišti terapeuta dostává skutečnou podobu a bývá zbavován balastu předsudků, odsuzování, nedostatku lásky a nedostatku odpouštění. Právě tato poslední věc dostává při práci s terapeutem tu pravou váhu, kterou jí v životě nedáváme. Součástí práce je také rušení vazeb a bloků ve spojitosti s rodiči.
Toto je velmi hrubý nástin práce terapeuta.